Celkem obyčejná, skoro 40letá matka jedné bohužel čerstvě dospělé veganky (a taky jedné ještě krásně nedospělé masožroutky), masožroutka nebo prostě všehožroutka, šťastně vdaná za taky všehožrouta, vás vítá na svých stránkách o tom, jaké to je být rodičem veganky a nezbláznit se z toho.
O blogu jsem přemýšlela už dlouho, neboť jsme si doma prošli několika lety z fáze vegetarián do vegana (semtam pokus o raw stravu a tak) a v poslední době mám prostě pocit, že už jako vím, jak na to. Jelikož fakt není sranda ustát pubertálního vegana v kompletně všežroutské rodině, i v té nejširší (a tady už se asi bude naše Káča ošívat, až to bude číst...., ale rozhodla jsem se, že to nepíšu pro ni, ani pro její veganskou komunitu - i když budu moc ráda, když sem mrknou, ale píšu to hlavně pro ty kolem jednotlivců veganů, kteří si s tím nevědí rady). Protože kdo to nezažil, nemůže vědět....
Ne, že bych měla něco proti zdravé stravě...a přiznávám bez mučení, že je to dítě po mně, poněvadž jsem sama byla vegetariánkou asi 4 roky, od návratu z pobytu v Anglii u rodiny vegetariánů do doby než se Káča narodila. Přestala jsem vegetariánovat na doporučení lékaře, aby Káča a její sestra vůbec byly. No, už vidím ty komentáře, že spousta veganů těhotní a rodí i přes nepožívání mrtvol (ano, tak se běžně ve vegeta a vegasvětě říká masu...). Možná, že by všechno dopadlo dobře i kdybych nejedla mrtvoly, ale to už je teď jaksi fuk. Maso jím a asi jíst budu dál. A jsem vegan. Víkendový a částečně prázdninový. Prostě jsem vegan vždycky, když je Kačka doma (teda ne úplně striktně, ale je to prostě jednodušší). Taky jsem vegan, když s ní jdu sama na kafe nebo na oběd do restaurace. A zbytek rodiny (např. o víkendu) jsou tak trochu z donucení taky víkendoví vegani. Tím se totiž úspěšně vyhnete pochybnostem, jestli "to" v hrnci A je opravdu bez mrtvol oproti hrnci B. Je jen jeden hrnec a bez mrtvol. Jak dítko odjede, je občas v hrnci mrtvola. Podotýkám, že zatím nevedeme oddělené nádobí jako u košer stravy (i když jsem se toho teda jednu dobu skoro bála), proces mezi tím vyřeší myčka.
Jak moc je složité chodit na rodinné oslavy s veganem nebo je pořádat, to popíšu v jiném článku. Jak moc je těžké se naučit znát všechny ty speciální suroviny, jak se v tom naučit chodit, když bydlíte na vesnici a nejbližší obchod, kde seženete jen pár základních věcí je cca 7 km, to zjistíte z dalších článků a hlavně z receptů, které sem postupně budu dávat. A občas přidám i něco navíc...Těšit se můžete hlavně na tipy na obchody, restaurace, suroviny. A mojí hlavní specialitou je veganské pečení včetně dortů a vánočního cukroví. Totiž právě to vánoční cukroví, které se mi vloni tak povedlo, bylo hlavním impulzem se podělit i s ostatními zoufalými matkami, babičkami, tetičkami (a taky samozřejmě otci, dědečky a tak vůbec). Vloni poprvé jsem totiž pekla jenom vegansky. A kdybych se nepřiznala, nepoznal by to ani zapřísáhlý všežrout;)
Vzhledem k mé velké časové vytíženosti nebudou patrně moje příspěvky pravidelné, ale slibuju, že pokud to půjde, vložím aktuální fotky a recepty.
Takže vzhůru do boje, společně toho démona záhady veganské stravy porazíme;)
zdraví Vegamamka
P.S. Kdybyste se nudili a chtěli se víc o mně dozvědět, můžete se kouknout na můj blog, kde jsem Tony Zieglerová;)
Jako manažerka v jedné firmě fandím každému, kdo chce něco sdílet na webu, dělat a nečeká, že mu za to automaticky přijde směnka na peníze. Jako v dnešní době, kdy chce každý být influencer, jsou takoví lidé fakticky ojedinělí. A věřte tomu, že když se zaměříte na formu a ne na ten cíl, tak se dostaví i ty odměny.
OdpovědětVymazat